„Ti, kteří poroučí počasí, mohou vládnout světu,“ prohlásil již v roce 1962 prezident Spojených států Lyndon B. Johnson.
Klimatické inženýrství či takzvané geoinženýrství, které záměrně manipuluje s klimatem na Zemi, se takovým nástrojem k ovládání lidí a států jednou může stát. Šlo by o logický vývoj globálního systému, který je ve své podstatě závislý na levných vstupech a zdrojích.
I za cenu konfliktů či ztráty svobod, systém musí maximalizovat zisky. Korporace a globální elity tedy mohou aplikovat geoinženýrství s cílem zajistit si bezprecedentní kontrolu nad světem.
Proč se o geoinženýrství mluví až nyní?
Hlavním důvodem je fakt, že svět již začíná pociťovat alarmující dopady klimatických změn. Asi nejvíce vypovídající jsou videa NASA o ztrátách ledu a sněhu Grónska či Arktidy za poslední tři dekády.
Vědci podepisují petice, které formulují jako poslední varování pro svět. Emise skleníkových plynů se nadále zvyšují. Klimatičtí aktivisté a studenti reagují pravidelnými demonstracemi a dokonce občanskou revoltou. O závažných ekonomických dopadech začínají otevřeně hovořit i tradičně konzervativní globální finanční instituce. Je totiž možné, že budou klimatické změny mnohem intenzivnější vzhledem ke zpětným vazbám přírodního systému. A tak se geoinženýrství stále častěji vnímá jako důležitý nástroj k umělému ochlazování planety.
Existují různé techniky geoinženýrství. Zvažuje se například odsávání oxidu uhličitého z atmosféry či fertilizace (proces ovlivňující pestrost života) oceánů. A v některých případech již přechází teorie do praxe. V roce 2012 se americký podnikatel Russ George pokusil právě o fertilizaci oceánů, když na dno Tichého oceánu uložil sto tun síranu železnatého. George doufal, že nastartuje množení planktonu a tím sníží množství oxidu uhličitého v atmosféře.
Největšímu zájmu se však těší metoda Řízení solární radiace (anglická zkratka SRM). Jedná se o vypouštění chemických sloučenin do vyšších vrstev atmosféry s cílem blokovat sluneční svit a odrážet ho zpátky do prostoru. Diskutují se sloučeniny kyseliny sírové, sulfanu a oxidu siřičitého či oxidu hlinitého, ale rovněž diamantový prach. Hliník a diamant mají totiž větší schopnost solární reflexe.
Zastánci SRM věří v napodobení výbuchu sopky, a proto je tato metoda známá ve vědeckých kruzích jako „Možnost Pinatubo“. Pinatubo je filipínská sopka, která po erupci v roce 1991 ochladila globální teplotu o půl stupně Celsia.
SRM se zdá být nejpraktičtější strategií, protože je relativně levná a technicky lehce proveditelná. Neřeší však zvyšující se množství CO2 v ovzduší a výslednou kyselost oceánů, která může vést k vyhynutí velkého množství mořských živočichů. Nicméně SRM skrývá mnoho dalších nebezpečí.
Vědci se obávají, že možným vedlejším účinkem SRM by bylo zvětšení ozónové díry, vytvoření rozsáhlých oblastí sucha či zintenzivnění kyselých dešťů. V neposlední řadě bychom se mohli stát na SRM definitivně závislými. Existuje riziko, že akumulované teplo by mohlo jako obrovská vlna narazit na Zemi a způsobit nepředvídatelné škody. Závažné mohou být i přímé vlivy chemických sloučenin na přírodu a člověka.
Světově uznávaný vědec z Massachusettského technického institutu MIT Sallie Chisholm varoval, že geoinženýrství může zapříčinit souvislosti, které si nedokážeme ani představit. Chisholm přímo uvedl: „Navrhovatelé a obhájci geoinženýrství jednoduše ignorují skutečnost, že biosféra je aktivním hráčem. Je to žijící organismus, který se vyvíjí každou vteřinu. Má schopnost se sám adaptovat a řídit. Je to systém, jehož náhlá změna může vyústit v nepředvídatelné jevy. Nicméně zastánci geoinženýrského výzkumu tohle naprosto ignorují.“
Mlčící „geoklika“ vědců a sponzorů
Ale snad ještě větší hrozbou je zneužití geoinženýrství pro vojensko-mocenské cíle. Geoinženýrství je totiž nutné chápat v širším kontextu různých snah o řízení počasí, jehož počátky sahají do období studené války.
Důležitým historickým mezníkem pro modifikaci počasí je rok 1953, kdy byl ve Spojených státech založen takzvaný Poradní výbor na řízení počasí americké vlády. Ten se snažil ve spolupráci s Výzkumnou laboratoří General Electrics manipulovat počasí především kvůli vzrůstajícímu napětí mezi Západem a Východem. Počasí se mělo stát důležitou zbraní.
Americký chemik, Irving Langmuir, který obdržel Nobelovu cenu za mír a v té době pracoval v již zmíněné laboratoři General Electrics, zdůraznil význam modifikace počasí pro vojenské účely: „Za optimálních podmínek, když uvolníme energii 30 miligramů jodidu stříbrného, tak dosáhneme síly výbuchu jedné atomové bomby.“
Experimenty s řízením počasí často probíhaly utajeně přímo nad hlavami lidí. Podle studie profesora Ulfa Schmidta z Univerzity v Kentu bylo pět tun síranu kademnatého a zinečnatého rozprášeno v 50. a 60. letech z letadel na různá města v Anglii. Podobné testy na obyvatelstvu probíhaly i ve Spojených státech. Člověk nechce domyslet, jaké pokusy se odehrávaly v totalitních režimech Sovětského svazu nebo Číny.
Netrvalo dlouho a experimenty pro ovládání počasí byly použity ve válečném konfliktu. A to ve válce ve Vietnamu, při tajném vojenském programu s názvem Operace Popeye. Americké vojsko rozprašovalo z letadel především jodid stříbrný a draselný s cílem prodloužit monzunovou sezonu a tím přibrzdit blížící se frontu nepřátelského vojska. Pod heslem „dělej bahno, ne válku“ bylo uskutečněno přes dva tisíce letů a byly vypuštěny nad Vietnamem tuny chemikálií.
I kvůli válce ve Vietnamu v roce 1977 OSN zakázalo používat různé techniky modifikace počasí k vojenským a jiným nepřátelským účelům.
Nicméně v roce 1996 univerzita amerického letectva (Air University) publikovala dokument s názvem Počasí jako multiplikátor síly: Ovládnutí počasí v roce 2025. Tento materiál zdůrazňuje, že americké vzdušné letectvo by mělo využít moderních technologií pro modifikaci počasí, a tím zvýšit vliv a moc Spojených států ve světě.
Po zkušenostech z nedávné historie je tedy nezbytné, aby debata kolem geoinženýrství probíhala otevřeně a transparentně. Bohužel tomu tak není. Studie a výzkumy o geoinženýrství se často vedou v rámci „uzavřené“ skupiny vědců, vynálezců a sponzorů. Uznávaný vědecký novinář Eli Kintisch ji dokonce nazval „geoklikou“.
Hlavními zastánci a mecenáši geoinženýrství jsou především těžební a automobilové koncerny. To znamená ty obchodní kruhy, které klimatické změny dosud popíraly, a dokonce dlouhodobě lobbovaly u politiků a institucí, aby zpochybňovali jejich existenci. Je to logické. Geoinženýrství by jim umožnilo pokračovat v dosavadních obchodních praktikách a v další akumulaci obrovských zisků.
Dále je geoinženýrský výzkum finančně dotován podnikateli a miliardáři, jakými jsou Bill Gates a Richard Branson. Hlavní vědci a vynálezci přes geoinženýrství jsou napojeni finančně na technologickou společnost Intellectual Ventures (vytvořena bývalými zaměstnanci Microsoftu). Jména hlavních vědců a výše zmíněných miliardářů, včetně firmy Intellectual Ventures, se objevují na různých geoinženýrských patentech. Je zřejmé, že jakmile se geoinženýrství stane běžnou strategií k ochlazení planety, tyto osoby a firmy se budou těšit z obrovských zisků.
O geoinženýrství se také intenzivně zajímají americká armáda a americké bezpečnostní agentury. Klíčoví odborníci výše zmíněné „geokliky“ spolupracují s Národní laboratoří Lawrence Livermore nebo s Projektovou agenturou pro moderní výzkum Pentagonu (Darpa). Obě instituce mají vojenské mandáty a dostávají vojenské granty a kontrakty. Darpa má za cíl podporovat technologickou vyspělost armády Spojených států. V roce 2009 tato agentura zorganizovala svou první konferenci o geoinženýrství.
Samotná americká bezpečnostní agentura CIA dokonce před pár lety finančně podpořila výzkum Národní akademie věd Spojených států o geoinženýrství. Zarážející je také propojení některých členů „geokliky“ na americký obranný systém Hvězdných válek. Vědecký historik z Colby College James Fleming tak logicky varoval před vazbami odborníků a členů geokliky na národní bezpečnostní elity.
Západní vlády pomalu, ale jistě vyjadřují geoinženýrství podporu. Například začátkem loňského roku prezident Donald Trump a jeho kabinet odsouhlasili rozpočet na geoinženýrský výzkum ve Spojených státech. Ačkoliv to byla právě americká vláda, která ještě nedávno pochybovala o klimatických změnách.
A jelikož další velmoci jako Rusko či Čína nechtějí v geoinženýrství a dalších technikách modifikace počastí zůstat pozadu, můžeme se brzy dočkat opravdu „nekontrolovatelných“ klimatických jevů. Kromě toho se geoinženýrství může stát nebezpečnou strategií k ovládání států a omezených přírodních zdrojů. Vyplnila by se tím předpověď amerického prezidenta Lyndon B. Johnsona, kterou pronesl před více než půl stoletím.
Autor: Radovan Dluhy-Smith
Autor žil a studoval ve Spojených státech. Zúčastnil se rozvojových projektů v Ekvádoru a Mexiku. Byl konzultantem OSN ve Vídni. Od roku 2008 přednáší na katedře rozvojových a environmentálních studií Univerzity Palackého v Olomouci. Účastní se přednáškových akcí a organizuje veřejné debaty k aktuálnímu dění u nás i ve světě.
