Média se stala nástrojem politiků a globálních korporací pro ovlivňování veřejného mínění, píše ve své nové knize vysoce oceňovaná americká novinářka Sharyl Attkisson. Podle Attkisson média záměrně filtrují informace kritizující zájmy elit, zkreslují klíčová fakta a označují alternativní názory za nelegitimní. Pod silným vlivem farmaceutického, zbrojního, či technologického průmyslu média umocňují a posilují jediný „správný“ diskurz na dění kolem nás. Pochybovat či klást kontroverzní otázky se neakceptuje. Názory, fakta či vědecké analýzy, které odkrývají nechtěnou pravdu, jsou ignorovány.
Attkisson varuje před propagandou a psychologickou manipulací, v rámci níž média dlouhodobě přetváří myšlení veřejnosti. Zmanipulovaná veřejnost pak především ze strachu útočí na ty, kteří nabízejí jiný pohled, či volají po otevřeném dialogu. O této nekalé novinářské praxi varuje i uznávaný americký novinář Glenn Greenwald. Je až neuvěřitelné, jak výše uvedené myšlenky charakterizují situaci během globální pandemie. Hned od jejího začátku existuje jediný správný pohled na různé aspekty pandemie. Pochybovat např. o přírodním původu koronaviru, o statistikách počtu mrtvých, o správnosti nouzových stavů nebo účinnosti nošení roušek, znamená vystavit se zesměšňování až nejrůznějšímu druhu obviňování.
Dochází to tak daleko, že pídit se po pravdě je vnímáno jako společensky nezodpovědné, až nebezpečné. Nositelé odlišných názorů se stávají hrozbou pro společnost. Přitom debata a otevřená diskuze byla dříve jedním z principů demokratické společnosti a klíčem společenského pokroku. Známý americký fyzik, Richard Feynman to vyjádřil jasně: „Pochybnosti nejsou důvodem ke strachu, ale předmětem velmi vysoké hodnoty. Chceme-li dosáhnout pokroku, je naprosto nezbytné, abychom si přiznali nevědomost a pochybnosti.“ To, se zdá, již nyní neplatí, protože se do područí vlivných zájmových skupin dostala kromě médií i samotná věda.
Arnold Seymour Relman, věhlasný americký profesor medicíny z univerzity v Harvardu a bývalý šéfredaktor prestižního lékařského časopisu (The New England Journal of Medicine) již v roce 2002 varoval před korupcí vědy. V jednom ze svých článků uvádí: „Lékařská profese je zkorumpována farmaceutickým průmyslem, nejen co se týče lékařské praxe, ale také co se týče výuky a výzkumu. Akademické instituce jsou placenými agenty farmaceutického průmyslu. Myslím si, že je to ostudné.“
Nejedná se tedy o ojedinělé případy, ale o systémovou korupci. Tento závažný problém odhaluje v článku Imunita a beztrestnost – Korupce mezi státem a Big Pharmou (největšími farmaceutickými firmami-pozn. autora) australská profesorka Paddy Rawlinson z univerzity Western Sydney. Média tyto a další analýzy, které varují o závažné strukturální korupci vědy, z velké části ignorují. Na veřejnost se dostanou jen krátké útržky bez hlubších souvislostí. I tak stojí za to uvést pár příkladů. Např. v roce 2019 obdrželo více než sedm set amerických lékařů úplatek od lidí pracujících ve farmaceutickém průmyslu. Každý z těchto lékařů dostal jeden milión dolarů. Dalších dva a půl tisíce amerických lékařů bylo vyplaceno půl miliónem dolarů. V České republice už řadu let probíhá rozsáhlá korupční kauza, která se týká přednostního předepisování léků a celková výše úplatků se pohybuje kolem 12 miliónů korun.
Během pandemie se tato korupce rozšířila o další aktéry, a to především o vládní politiky a neziskový sektor. Dr. Kamran Abbasi, šéfredaktor prestižního Britského lékařského časopisu (BMJ), v listopadu 2020 napsal: „Věda je stále více upozaďovaná kvůli politickým a finančním zájmům. Covid-19 rozpoutal korupci státu v ohromném měřítku. A tato korupce poškozuje veřejné zdraví. Politici a průmysl jsou zodpovědní za tuhle bezpáteřní zpronevěru. A také vědci a zdravotníci. Pandemie odhalila, jak může být lékařsko-politický komplex zmanipulován v době krize – v období, kdy bychom ještě více měli chránit vědu.“
Na možný střet zájmů nadací a charitativních organizací, jakými jsou např. britská charita Wellcome Trust, či americká Gatesova nadace, upozorňuje další analýza Britského lékařského časopisu (BMJ) ze začátku března 2021. Vlivné neziskové organizace jsou v průběhu pandemie zapojeni do mnoha řídících či koordinačních aktivit a přitom spolupracují s korporacemi, u kterých mají stomiliónové investice. A že jsou to pro neziskovky asi dobře uložené investice, dokazuje fakt, že v roce 2020 získala charita Wellcome Trust z investic třikrát větší částku (3.3 mld. britských liber), než jakou sama věnovala na charitativní činnosti.
Zvážíme-li, v jakém korupčním prostředí se nacházíme, můžeme nyní jednoznačně věřit vědcům či lékařům, kteří se k pandemii prostřednictvím médií vyjadřují? Proč dochází k cenzuře odborníků, kteří nesouhlasí s vládními nařízeními a s nastolenou strategií? Vždyť různá pandemická nařízení ohrožují základní principy západní demokracie, svobodu slova, pohybu či shromažďování a od základu transformují naše životy! Vědecké analýzy a dosavadní poznatky přitom nedokládají opodstatněnost některých vládních nařízení a opatření. Zde mám na mysli třeba účinnost nošení roušek či legitimitu nouzových stavů.
Americké centrum pro kontrolu a ochranu zdraví (CDC) v květnu 2020 publikovalo souhrn randomizovaných kontrolovaných studií, které zkoumaly účinnost nošení roušek při šíření virů chřipky za posledních 70 let. CDC v analýze uvedla: „V našem systematickém přehledu jsme identifikovali 10 randomizovaných kontrolovaných studií publikovaných od roku 1946 do července 2018, které zkoumaly účinnost nošení roušek s cílem zabránit šíření viru chřipky. V těchto studiích jsme nenašli, že by došlo během nošení roušek k významnému snížení virů chřipky.“ Dánská randomizovaná kontrolovaná studie, která proběhla minulý rok během pandemie, také potvrdila, že nošení roušek statisticky významně nesnížilo šíření koronaviru. To jsou přece důležité výzkumy, které by měly být předmětem diskuzí mezi odborníky a měly by být publikovány i v médiích. Ano, vím, existují studie založené především na počítačových modelech, které mluví o opaku. Ale právě proto je nutné otevřeně prozkoumat výzkumnické metody studií a ověřit především jejich věrohodnost.
Co říkají studie a statistiky o efektivitě nouzových stavů? Např. studie britských univerzit v Sheffieldu a v Loughborough ukazují, že následkem prvního nouzového stavu během jara 2020, zemřelov Anglii a Walesu kolem 21 000 lidí. Tato nadbytečná úmrtí byla způsobena zanedbanou léčbou rakoviny, srdečních a dalších chorob. O tom, že nouzové stavy přinášejí mnohem více negativních, než pozitivních dopadů, varuje třeba i kanadský profesor z Univerzity v Albertě. Podívejme se na data ze Spojených států. Stát Florida bez povinnosti nosit roušky a bez karantén zaznamenal méně nadbytečných úmrtí či hospitalizovaných na obyvatele než státy Kalifornie či New York, které se rozhodly jít cestou roušek a nouzových stavů. Podobné statistiky přichází i ze Švédska, kde celková úmrtí za rok 2020 nepřesáhla průměrná úmrtí za posledních deset let, ačkoliv tato země patřila k nejsvobodnějším zemím během pandemie.
Dle studie odborníků vedených Dr. Henrik Saljem z Univerzity v Cambridge statistiky úmrtnosti na Covid-19 ze 45 zemí ukazují, že pravděpodobnost úmrtí na Covid-19 u osob mladších než 60 let je menší než 0,45%. A prudce klesá s věkem. U osob ve věku 40 let je to např. 0,04% a u dětí je pravděpodobnost úmrtí menší než 0,003%. Pokud je tedy z různých statistik několik měsíců zřejmé, že k naprosté většině úmrtí dochází u lidí starších 60 let, pak se zdá být pokračování nouzových stavů nejen nelogické, ale až nebezpečné. Lékařskou péči bychom měli směřovat především na seniory a zbytek populace by měl mít možnost nadále fungovat bez zásadních omezení. To koneckonců doporučuje i mezinárodní Prohlášení z Great Barringtonu, které podepsalo desetitisíce vědců a lékařů.
Mediální cenzura a korupce ve společnosti byly dříve charakteristické pro země na východ od nás či pro země třetího světa. Západní demokracie byly schopny po více než půl století držet cenzuru a korupci v únosných mezích. To však dnes již neplatí. Západní demokracie se kvůli tomu nachází v krizi, kterou naposledy zažily v 30. letech minulého století, před nástupem fašismu v Evropě. Na jeho hrozbu pro dnešní svět upozorňuje i bývalá ministryně zahraničních věcí Spojených států, Madeleine Albright, v knize, Fašismus – Varování. Měli bychom podpořit vědce, odborníky či novináře jako Sharyl Attkisson a dále ty, kteří v sobě našli odvahu odkrývat manipulaci, lež a korupci. Mnoho času nám nezbývá. Totalitní praktiky se prohlubují a prostor pro záchranu demokracie se každým dnem zmenšuje.
Článek byl publikován
https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/media-nastroj-politiku.A210325_160415_p_spolecnost_nef
