Reklama
 
Blog | Radovan Dluhý-Smith

Ovlivňování počasí mohlo přispět ke globální změně klimatu

Jedná se o rozhovor, který jsem poskytnul časopisu Pro-Energy.

Dnes je v energetice ale i mimo ni zásadní téma snižování emisí uhlíku či obecně skleníkových plynů v atmosféře. Jak podle Vás působí lidské činnosti na atmosféru a potažmo na globální změnu klimatu?

Vztah mezi klimatickými změnami a množstvím CO2 v atmosféře není úplně jasný. Samozřejmě, zvyšující se množství CO2 v atmosféře vede ke globálnímu oteplování. Nicméně podle některých studií růstu CO2 v minulosti předcházela vyšší teplota planety. To tedy znamená, že CO2 nemusí být jedinou příčinou oteplování.

Různé studie uvádějí, že extrémní tání ledové plochy v Grónsku či Arktidě může souviset i s pokrytím oblohy mraky. A jejich druh, množství či hustotu už desítky let v globálním měřítku různým způsobem ovlivňujeme.

Např. na počasí a pravděpodobně i globální klima mohou mít vliv kondenzační stopy za letadly. Při spalování paliv u letadel se do ovzduší uvolňují, kromě oxidu uhličitého a vody, také saze síry, plné těžkých kovů, jako např. hliník, olovo, či titan. To potvrdila i nedávná studie Vysoké technické školy ETH v Curychu. Tyto stopy se v horní troposféře rozšíří do obrovského bílého závoje a v podobě vysokých cirrus mraků mohou bránit v úniku tepla a přispívat tak ke skleníkovému efektu. Na tuto možnost poukázala i studie německého Institutu fyziky atmosféry již v roce 2011.

Lidská činnost má tedy podle mě podstatný vliv na to, co se děje kolem nás. Spalování fosilních paliv, intenzivní průmyslová výroba či dlouhodobé ovlivňování počasí mají významný dopad na životní prostředí.

O ovlivňování počasí se ale mluví jen velmi málo. Na jakém principu to funguje?

Pro ovlivňování počasí se používá především metoda osévání mraků. Ta je založena na záměrném rozprašování a vystřelování různých chemikálií převážně do vysokých mraků typu cirrus pomocí letadel, raket a propan-butanových hořáků. Vzniká tak více mraků a více oblačnosti. Využívá se k tomu hlavně jodid stříbrný či draselný, chlorid sodný a suchý led (pevný oxid uhličitý). V bývalém Sovětském svazu se používal i jodid olovnatý. Chemikálie v mracích působí jako kondenzační jádra, na kterých se vytváří malé krystalky. Ty pak za příznivých klimatických podmínek z mraků spadnou jako dešťové nebo sněhové srážky. Můžeme však způsobit i procesy, které naopak vedou k vytvoření období sucha.

V roce 1978 byla pro americký kongres vypracována obsáhlá pětisetstránková zpráva, která velmi podrobně popsala mnohé pokusy o řízeném počasí ve Spojených státech a ve světě. Dnes existuje nepřeberné množství firem po celém světě, které se modifikaci počasí věnují na obchodní bázi.

Podle Světové meteorologické organizace metoda osévání mraků je dnes běžnou záležitostí ve více než třetině zemí. Používá se například v západní Africe (Mali), v jihovýchodní Asii (Singapur, Malajsie), na Blízkém východě (SAE), v Rusku, v Evropě (Itálie, Řecko) a ve Spojených státech. Ve státě Texas se v roce 2017 aplikovala na zhruba patnácti procentech území. Osévání mraků se praktikuje v Číně, a to pravděpodobně až na dvou třetinách jejího území.

A samozřejmě, technologie řízeného počasí v poslední době pokročily a pro tyto účely se dnes např. používají ionosférické ohřívače, či celosvětová síť frekvenčních vysílačů (angl. tzv. nexrads), které ovlivňují počasí pomocí elektromagnetických vln.

Jak to celé vzniklo a od kdy se to děje?

Asi neumím říct, kdy se začaly uskutečňovat první pokusy s ovlivňováním počasí. Nicméně dle mých informací první patent na produkci deště byl zaregistrován v roce 1881. Z historie se uvádí experimenty amerického podnikatele Charlese Hatfielda, který prý v roce 1915 způsobil povodně v severoamerickém San Diegu. Dalším klasickým příkladem je vyvolání deště americkým letectvem a firmou General Electric v rámci projektu Cirrus. V roce 1947 pravděpodobně změnili směr hurikánu, a tím došlo k nešťastnému zpustošení města Savannah v severoamerickém státě Georgie a mohl bych pokračovat…

V padesátých letech se začaly objevovat novinové titulky jako tento v Americe „Řízené počasí jako zbraň ve studené válce“ a měly představovat technologický pokrok v modifikaci počasí. Poté, v roce 1962 prezident Lyndon B. Johnson prohlásil „Kdo kontroluje počasí, kontroluje svět.“

Mnoho lidí nevědělo o tom, že řízené počasí může být používáno jako válečná zbraň, takže projekty jako „Popeye“ z 60. let se uskutečnily bez povšimnutí. Tento projekt, kdy americké letectvo uskutečnilo přes dva tisíce letů a byly vypuštěny tuny jodidu stříbrného a draselného, byl využit ke zhoršení průběhu období monzunových dešťů ve Viet­-namu. Projekt „Nile Blue“ měl zase za cíl zničit produkci cukru na Kubě.

Ken Caldeira, současný americký vědec z Carnegieho Institutu, zabývající se atmosférickými jevy, se před pár lety zúčastnil diskuse o řízeném počasí jako válečné zbrani a diskutovanými tématy byly například uměle vyvolané přílivové vlny, které by dokázaly zničit celá pobřeží nebo zanesení patogenních prvků do mračen. Ačkoliv se jedná o minimálně diskutované téma, důležitost počasí jako válečné zbraně se rovná vědeckému objevu rozbití atomu.

To jsou hodně odvážná tvrzení, která vypadají jako konspirační teorie…

Vše, o čem tady hovoříme, je z ověřených zdrojů a dohledatelné na internetu. Ano, mainstreamová média o tom prakticky neinformují. Ale to by nás asi nemělo překvapit. Role médií je přece spíše pobavit veřejnost, než odkrývat důležité pravdy. Kromě toho, klimatologové a meteorologové, kteří pracují pro různé vládní agentury, jsou vázáni nařízením o mlčenlivosti a nemohou se tedy k těmto věcem nijak vyjadřovat. Tak je to třeba ve Spojených státech. Chybějící diskuse o modifikaci počasí a vágní definice uvedená na Wikipedii nás mohou vést k názoru, že se jedná o relativně novou technologii. Ale jak vidíte, není to pravda. Jedná se o praktiky a technologie, které zde máme již desítky let.

Mezitím jsme se však v posledních letech velmi rychle posunuli k „nové“ metodě ovlivňování klimatu, a to ke klimatickému inženýrství, neboli geoinženýrství. Ta má za cíl snížit globální oteplování. Existují různé techniky geoinženýrství. Zvažuje se například odsávání oxidu uhličitého z atmosféry, hnojení oceánů síranem železnatým, či přečerpávání chladných vod pro obnovu arktických ledovců. Největšímu zájmu se těší metoda Řízení solární radiace (anglická zkratka SRM). Jedná se o vypouštění chemických sloučenin (používají se sloučeniny kyseliny sírové, sulfanu a oxidu siřičitého či oxidu hlinitého nebo třeba diamantový prach) do vyšších vrstev atmosféry s cílem blokovat sluneční svit.

Hlavními zastánci a mecenáši geoinženýrství jsou především těžební a automobilové koncerny. To znamená ty obchodní kruhy, které klimatické změny dosud popíraly, a dokonce dlouhodobě lobbovaly u politiků a institucí, aby zpochybňovali jejich existenci. Je to logické. Geoinženýrství by jim umožnilo pokračovat v dosavadních obchodních praktikách a v další akumulaci obrovských zisků.

Dále je geoinženýrský výzkum finančně dotován podnikateli a miliardáři, jakými jsou Bill Gates a Richard Branson. Hlavní vědci a vynálezci přes geoinženýrství, jakými jsou např. již výše zmíněný Ken Caldeira, či David Keith z Harvardské univerzity, jsou napojeni finančně na technologickou společnost Intellectual Ventures (vytvořena bývalými zaměstnanci Microsoftu). Tato firma a výše uvedení vědci a miliardáři se objevují na různých geoinženýrských patentech. Je zřejmé, že jakmile se geoinženýrství stane běžnou strategií k ochlazení planety, tyto osoby a firmy se budou těšit z obrovských zisků.

Vědecký historik z Colby College James Fleming varoval před vazbami odborníků a firem na národní bezpečnostní elity. O geoinženýrství se totiž intenzivně zajímají armády a bezpečnostní agentury USA, Ruska, Číny, Izraele, Iránu a jiných zemí.

Využívá se geoinženýring také pro vojenské účely?

Je to velmi pravděpodobné. Velmoci se však snaží informace o využití geoinženýrství pro vojenské účely zatajovat. V březnu 2019 se dokonce Spojené státy, Saúdská Arábie a, tuším, Brazílie postavily proti snaze OSN zprůhlednit aktivity kolem geoinženýrství. Aby veřejnost byla např. obeznámena s procesy vypouštění aerosolů do stratosféry za účelem odklonění slunečního záření. Zdá se však, že světové mocnosti mají vlastní agendu a nemají zájem ztratit výhody, které jim tyto technologie mohou poskytnout. Geoinženýrství se může stát důležitou a přitom tajnou zbraní.

Po světě existují již výše zmíněné ionosférické ohřívače a celá síť frekvenčních vysílačů, která se rozprostírá napříč zeměmi a je používaná nejen k ovlivňování srážek a suché vzduchové masy. Obecné vysvětlení říká, že tyto vysílače pouze monitorují počasí. Ale podíváme-li se na radarové mapy, vidíme něco jiného. Vidíme, jak vysílají mikrovlnné záření. Na neupravených obrázcích z radaru můžete vidět důkazy, jak jsou frekvence vysílány v dokonalém okruhu. Můžeme vidět, že vysílače emitují rádiové frekvence, které bombardují kovové nanočástice v atmosféře, především hliník, baryum, ale i další, a tímto způsobem jsou schopny ovlivnit proudění atmosférických front a způsobit třeba povodně, nebo období sucha. Ale v tomto kontextu nemusí jít jen o vojenské využití. Něco podobného funguje i na komerční bázi. Např. firma MilesResearch se snaží pomocí radiových frekvencí změnit počasí v Austrálii či Africe.

Můžete podrobněji popsat fungování ionosférických ohřívačů?

Ionosférické ohřívače je rozsáhlý systém antén o výkonu miliónů wattů, např. systém HAARP ve Spojených státech, EISCATv Norsku, nebo Sura v Rusku. Ty vysílají elektromagnetické vlnění do ionosféry, která funguje jako gigantická „anténa“. Dochází k elektrické reakci, která dramaticky zahřívá ionosféru na velmi vysokou teplotu. Výsledkem jsou mj. větrné proudy, které se začnou rychle otáčet. Ty pak vytvářejí kopule buď s vysokým, nebo naopak nízkým tlakem, což má za následek oddělené oblasti s extrémně rozdílnými srážkami. Stejně jako magnet dokáže směrovat železné piliny, také teplota nebo srážky mohou být pomocí těchto různých technologií nasměrovány, jednoduše „vypnuty“ nebo „zapnuty“. Ionosférické ohřívače mají ale i jiné účely, např. zefektivňují komunikaci vojska napříč zeměkoulí, staly se důležitou součástí protiraketové obrany. Mohly by ale také způsobit kolaps důležité infrastruktury atd.

Jaké jsou možné dopady geoinženýrství?

Vědci a klimatologové, jako např. známý americký profesor Alan Robock, se obávají, že možným vedlejším účinkem Řízení solární radiace by bylo zvětšení ozónové díry, okyselování oceánů, dlouhá období bez slunce (tzn. méně sluneční energie pro obnovitelné zdroje), či rozsáhlá sucha. V neposlední řadě bychom se mohli stát na SRM definitivně závislými. Existuje riziko, že akumulované teplo by také mohlo jako obrovská vlna narazit na Zemi a způsobit nepředvídatelné škody. Závažné mohou být i přímé vlivy chemických sloučenin na přírodu a člověka.

Světově uznávaná vědkyně z Massachu­settského technického institutu Sallie Chis­holm varovala, že geoinženýrství může zapříčinit souvislosti, které si nedokážeme ani představit. Chisholm přímo uvedla, cituji: „Navrhovatelé a obhájci geoinženýrství jednoduše ignorují skutečnost, že biosféra je aktivním hráčem. Je to žijící organismus, který se vyvíjí každou vteřinu. Má schopnost se sám adaptovat a řídit. Je to systém, jehož náhlá změna může vyústit v nepředvídatelné jevy. Nicméně zastánci geoinženýrského výzkumu tohle naprosto ignorují.“

Opravdu šokující je naprostá lhostejnost vůči tomu, jaký efekt mají používané kovy na naše zdraví a přírodu vůbec. Např. hliník se v izolované podobě v přírodě nenachází, pouze v kombinaci s jinými prvky nebo sloučeninami. Nyní můžeme tento kov najít všude – v čerstvé vodě, v oceánech i na nejvyšších vrcholcích hor. Dr. Russell Blaylock, americký profesor a bývalý neurochirurg, se snaží dlouhodobě poukázat na negativní účinky těžkých kovů na lidi. Podle profesora Blaylocka, lidské mozky obsahují stále vyšší a vyšší obsah hliníku a dnes již existují prokázané souvislosti s neurodegenerativními nemocemi, jako je Morbus Alzheimer, roztroušená skleróza nebo Parkinsonova choroba.

Jak poznáme, že se to děje přímo nad naší hlavou?

Nyní, když rozumíte celému konceptu, věnujte pozornost stopám na obloze. Jak dlouho zůstávají viditelné, jak se během několika hodin rozprostřou a vytvoří tenký mlžný opar, který udržuje chladnější klima. Někdy můžete vidět efekty mikrovlnného záření, když mraky vytvoří nepřirozené linie a geometrické formace.

I když nebudete obloze věnovat pozornost, nemůžete si nevšimnout propagandy, která vše popírá. Jakou má toto vše souvislost s extrémy počasí? Jelikož modifikace počasí je téměř beze zbytku vyloučena z veřejné diskuse, je předpokládáno, že i extrémní projevy počasí jsou „normální“. Anebo jsou přisuzovány globálnímu oteplování. Co když však neustálé požáry, které např. řádí na západě Spojených států, v Austrálii, na Sibiři, či v Jižní Americe, jsou také důsledkem řízeného počasí a geoinženýrství? Nebo ty dlouhé týdny bez slunce, které sužují střední Evropu? Pokud nebudou vlády transparentní v tom, co se vlastně děje nad našimi hlavami, nebudeme schopni nikdy určit možné extrémy počasí a stav klimatu. Kromě toho, celá planeta je fyzicky, energeticky i virtuálně propojená a ovlivňování počasí nemá nikdy jen izolované projevy. Jedna oblast ovlivňuje celý zbytek planety.

Co se s tím vším dá dělat?

To je složitá otázka. Veřejnost by měla v prvé řadě zvýšit povědomí o daném tématu. Jde přece o zdraví každého z nás. Pozitivním příkladem je známá německá nadace Heinricha Bolla, která se začala touto problematikou hlouběji zabývat. Lidé a organizace by měli žádat vlády o okamžitou transparentnost. Je opravdu načase. Obzvláště, když začínáme ve snaze uměle ochladit planetu oficiálně s klimatickým inženýrstvím experimentovat. Nechtěl bych znít jako alarmista, nicméně dopady mohou být katastrofální.

 

Rozhovor najdete zde

https://energyhub.eu/cs/articles/450616/pokusy-s-pocasim-mohly-zasadne-prispet-ke-globalni-zmene-klimatu

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama